Hospodářova ex nepřekvapila. Že odjíždí na hory a děvčátko odkládá na týden k nám, sdělila s dvoudenním předstihem. Co na tom, že ostatní děti až na mimino měly mít taky lyžák a my dva s Hospodářem Havaj.

Ještě před dvěma lety by mě to vytočilo do běla. Napsala bych to všem kamarádkám, zavolala bych mamince. A ROZHODNĚ bych plakala. Letos jsem trochu zařvala, spíš pro formu, aby paní došlo, že takhle se to nedělá. Bylo jí to stejně úplně jedno. 🙂 Ale jinak ledový klid.

V čem je ten rozdíl? Za dva roky jsem jí přestala závidět tu svobodu, kterou si bezohledně prosazuje. Protože jsem si mezitím prosadila svou vlastní. Drobnosti – dneska nevařím, sorry, jsem utahaná. Úterní jóga, páteční óm chanting. Když jich všech mám plné zuby, předávám Hospodářovi štafetu a odjíždím na kafe. Nebo na pizzu, a sním ji celou sama. Nebo taky někdy zůstanu doma, i když bych moc chtěla ven, když to zrovna jinak nejde, svět není ideální místo. Ale svoje potřeby si sytím soustavně, už nejsem černá díra na nožičkách bloudící nespravedlivým Vesmírem a čekající, co do ní kdo hodí. 🙂

Nakonec to nebylo zas až tak špatný. Děvčátko pomáhalo s miminem, vyklízelo myčku, dokonce i stáhlo králíka a párkrát doneslo dřevo. Taky teda doneslo čtyřku, pětku a vši, aby to skóre nebylo tak nevkusně pozitivní.

Prostě dílčí happyend.

Pro třetí rodiče zablogovala Hanka Beranová (jedna z tváří filmu Nerodič).