KOMPONOVANÁ RODINA versus KLASICKÁ NUKLEÁRNÍ RODINA
Tato kapitola je určena nejen třetím rodičům, ale také všem, kteří žijí v klasické rodině a nejde jim na rozum, co to s těmi nevlastními dětmi pořád řešíme. Vždyť v každé rodině jsou přeci vztahy někdy komplikované a každý, kdo má děti, ví, že výchova je někdy tvrdý oříšek. Ano, to je pravda. Nicméně, pokud je vlastní rodičovství velkou výzvou k osobnímu rozvoji, ve kterém se toho musíme o sobě hodně naučit, abychom obstáli se ctí a duševním klidem, pak u nevlastního rodičovství je překážek k překonání mnohem více.
Představme si, že bychom vedle sebe dali dvě rodiny. Jednu klasickou nukleární, druhou komponovanou. Na první pohled vypadají úplně stejně. Máma, táta, děti. Snad jen těch dětí bude mít komponovaná rodina více. Kdybychom nějaký čas s těmito rodinami žili, objevili bychom, že komponovaná rodina zažívá všechny radosti a strasti běžné rodiny, k tomu však má pár závaží v baťůžku navíc. Pojďme se na ně společně podívat.
V komponované rodině:
Fáze bezstarostné zamilovanosti páru chybí, nebo je minimální. Klasická rodina zpravidla stojí na partnerském vztahu, který začínal fází zamilovanosti, u které ještě nebyly žádné děti. Partneři měli třeba i několik let, kdy se mohli poznávat, zažívat krásné chvíle a moc toho neřešit. Ty velké starosti pak většinou přišly až se založením rodiny. V komponované rodině, vzhledem k přítomnosti dětí, přichází velké starosti většinou hned. Partneři jsou sice také zamilovaní, ale fáze, kdy mohou být jen spolu, cestovat, chodit na rande apod. většinou chybí, nebo je minimalizovaná na několik měsíců.
Vše se děje rychleji. To, že člověk do nové rodiny vstupuje již ve zralejším věku a často s dětmi, způsobuje, že procesy v rodině se urychlují. Rychleji například poznáváme stinné stránky partnera, protože v rodině s nevlastními dětmi se od samého začátku dostáváme do náročných situací, takže vyplují na povrch již po několika měsících. Na druhou stranu rychleji poznáváme i některé pozitivní stránky partnera, jako třeba kladný vztah k dětem, dovednost řešit dětské konflikty, empatii v náročných situacích apod. Pokud chceme s novým partnerem dítě, pořizujeme si ho velmi brzy, většinou do tří let od začátku vztahu. Pokud se nám nelíbí něco na vztahu s nevlastními dětmi a neřešíme to, většinou se nám to velmi brzy vrátí v konfliktních situacích s vlastními dětmi.
Partnerství je od začátku vystaveno větším zátěžovým situacím. Jak každý rodič ví, mnoho povahových rysů se u člověka objevuje až s narozením dítěte. A nejen to, teprve v roli matky, otce, musí člověk kromě zážitků radosti také čelit stavům velkého vyčerpání, únavy, návalům vzteku, bezradnosti apod. Zkrátka, teprve v roli rodiče se člověk potkává s některými stinnými stránkami, které mu před tím život milosrdně skrýval. A to se samozřejmě odráží i v partnerství.
Rozdíly ve vnímání vlastních a nevlastních dětí. Další zátěžovou situací, kterou člověk bez dětí ve vztahu neřeší, je živná půda pro konflikty týkající se výchovy. Vy, jako nevlastní rodič, totiž budete mít na náročné situace vždy jiný pohled, než rodič vlastní. Vaše hranice tolerance bude vždy trochu jinde. Vaše hodnoty uplatňované ve výchově budou pravděpodobně jiné. Vaše oči třetího rodiče budou vždy trochu kritičtější, než oči rodiče vlastního. Umění řešit konflikty, které s partnerem máte ohledně dětí, je podle mě jedno z největších umění partnerského vztahu v komponované rodině. Není to vždy jednoduché, ale je to možné. Dokonce dobře, jen se tomu musíte oba naučit.
Při formování komponované rodiny jsou často přítomny pocity bolesti a smutku. Klasická rodina (zjednodušeně) vzniká tak, že se člověk zamiluje, pak má svatbu a následně se mu narodí děti. Všichni mají důvod k radosti a okolí jim to štěstí přeje. Komponovaná rodina také vzniká díky tomu, že se člověk zamiluje. Avšak je to většinou v situaci, které předchází nepovedený vztah, rozchod, tahanice o děti, zklamání z partnera, zraněné srdce apod. Také okolí není vždy novému vztahu nakloněno. Třeba proto, že předchozí žena byla jejich dobrá kamarádka. Při vytváření nové rodiny s dětmi z předchozího vztahu je potřeba s tímto faktem počítat a dát čas tomu, abychom se mohli všichni sžít dohromady, překonat pocity bolesti a smutku a nechat zahojit staré rány. To všechno může trvat několik let.
Co je v klasické rodině samozřejmé, to v komponované stojí spoustu práce. Teprve, když člověk žije v komponované rodině, má možnost si uvědomit, kolik věcí klasické rodině ulehčuje příroda. Když máme svoje děti, biologie toho pro nás hodně udělá a vezme nás pod svou ochranu, abychom to všechno ve zdraví přežili. Nadělí nám obrovskou lásku, toleranci, něhu, chuť být spolu. A když se k tomu přidá ještě společný humor, zážitky, pravidla a hodnoty, můžeme se cítit v rodině opravdu dobře. Komponovaná rodina tyhle stavební kameny nemá. Nemáte společné zážitky z těhotenství, porodu a prvních roků života dítěte. A když se stanete nevlastním rodičem, nedostanete k tomu jako dárek žádnou lásku, žádnou trpělivost, žádnou touhu obejmout, pohladit. Ba právě naopak. Dostanete dárek, který byste nejraději vrátili – pocity žárlivosti, ohrožení, bezradnosti, či nedostatku vlastního prostoru. A to, co jsme nedostali, ale ke spokojenému rodinnému životu to potřebujeme, se musíme učit. Všichni – my dospělí i děti. Toleranci, lásce a respektu.
Bývalý partner Vašeho partnera/partnerky je v rodině neustále přítomen. Samozřejmě ne fyzicky, ale v rodinném dění ano. V klasické rodině bývalé partnery většinou neřešíte. A pokud ano, je to Vaše volba žít něčím, co už skončilo. V komponované rodině tuto volbu nemáte. Bývalý partner vašeho současného partnera je rodič jeho dětí a tak tomu vždy bude. Vždy bude tak trochu zasahovat do dění ve vaší rodině. Někdy ho slyšíte ve slovech dětí, které jen tlumočí, co slyší doma. Jindy budete muset čelit třeba tomu, že Vás na společné oslavě ani nepozdraví. A až budete plánovat prázdniny vašich vlastních dětí, musíte počítat s tím, že budou ovlivněny volným časem a plány rodiče vašich nevlastních dětí. Způsobů, jak se ve vašem životě může objevit bývalý partner vašeho současného partnera, je mnoho. A v určité míře tomu nemůžete zabránit. Je však důležité mít na paměti, že míru toho, jak moc si pustíte bývalého partnera do vašeho rodinného života, určujete částečně vy, ale především váš partner. Pokud máte s bývalým partnerem vašeho partnera dobré vztahy, važte si toho. Pokud ne, určete si jasnou hranici, kam až ho chcete pustit a kam už ne.
Organizace rodinného života je mnohem složitější a časově náročnější. V běžné rodině bývá někdy oříšek, jak vše sladit dohromady, když děti začnou chodit do školy či školky. Kdo vyzvedne, kdo odveze, kdy můžou sami, jak si upravit práci, kdo bude mít auto, kdy se pojede autobusem, kdy pomůže babička… A nyní si představte, že takových dětí máte pět. Že některé u vás bydlí trvale, jiné jeden týden ze dvou a další jen o víkendech. K tomu nechodí všechny do stejné školy a jedno je ještě ve školce. A když s nimi chcete jet někam v létě na prázdniny, musíte si ten čas naplánovat společně s dalšími 4 dospělými a doufat, že nikdo z nich vaši dohodu těsně před dovolenou neporuší. Tak tohle je dobrodružství komponované rodiny :).
Text této kapitoly podléhá autorským právům. Jakékoli kopírování a šíření je možné pouze se souhlasem autorky knihy a s uvedením původního zdroje.