Tři roky se naše komponovaná rodina skládala ze čtyř členů: já, můj partner a jeho dvě děti. Letos na jaře se nám narodilo dítě. Pro mě první, pro partnera třetí. A je nás pět. O tom, co všechno to do naší rodiny přineslo je tento článek.

Když jsem byla těhotná, slyšela jsem od zkušenějších třetích rodičů často věty o tom, že až budu mít vlastní dítě, tak ty nevlastní budou na druhé koleji a že nás to spíše ještě více rozdělí. Já doufala v pravý opak. Těhotenství však naznačovalo, že asi opravdu přijdou náročné chvíle. Já se zmítala ve své těhotenské křehkosti a zranitelnosti, zatímco děti v předtuše změn s námi bojovaly a někdy ťaly přesně do mé achillovy paty, kterou těhotenství ještě více obnažilo. A tak jsem se občas bála – o to, jestli ti starši toho nejmladšího vezmou, jestli na toho drobečka nebudou zlí, jestli tomu mému dítěti nebudou ubližovat apod. Strachy a obavy vyplouvaly na povrch.

V dubnu se Ella narodila  A vše bylo jinak, nez jsme si představovali. Dvanáctiletá dcera mého partnera to přijala s radostí a od začátku se na ni těšila (zatimco my čekali opak). Desetiletý syn mého partnera viděl Ellu az po několika týdnech a ještě nějaký čas to trvalo, než si k ní začal nacházet cestu (zatimco my čekali opak:)

A jaký vliv má mé mateřství na roli třetího rodiče? Na mé bonusové děti mám teď méně času a především energie. Nevnímám to však negativně, ale spíše pozitivně – mnoho věcí jsem prestala řešit, nad mnoho drobností jsem se povznesla, mnoho výchovných slov si teď odpustím. To hlavní, co však Ella přinesla do naší domácnosti je SPOJENÍ. Konečně máme mezi sebou vazbu, která mě a nevlastní dítka spojuje. Já jsem matka jejich sestry. Oni jsou sourozenci mého dítěte. Teprve teď má každý člen v naší rodině o něco jasnější a pevnější místo. A to přináší více klidu a stability. To je náš dar roku 2016.

Kamila Petrovská

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *