Být macechou je emociálně náročná věc. Aby to celé proběhlo přinejmenším důstojně, je zapotřebí opravdu velké množství lásky. Ale já je mám ráda, namítnete. Špatně, nemluvím o dětech. Ale můj partner mě miluje a je mi oporou, zkusíte to znovu. No jo, jenže já nemluvím o partnerovi. Mluvím o vás. Mám na mysli sebelásku.

Můžete jít do jednoho extrému a jeho děti bezpodmínečně a do roztrhání těla milovat. Protože je to bezpodmínečné, tak vás ke stáru nebude mrzet, že vylétly z domu a když už někam zajedou, tak za svou pokrevní maminkou, kdo má tu macechu stíhat, že, však ona ty vajíčka pošle. Nebo je můžete od začátku brát jako nutné zlo, se zatrpklým obličejem je přetrpět a na stará kolena hudrat, že nevozí vnoučata.

A nebo si toho spoustu dáte. Dáte si hodně lásky, pozornosti, myšlenkové i materiální. Dáte si tolik lásky, že vám bude stříkat ušima a tak nějak samozřejmě dostříkne i na ty děti. A třeba jim i jako dospělým bude stát za to, občas si do té hřejivé sprchy přijet polebedit, očesat vám jabka, vyladit klimatizaci. A pokud ne, tak za sebou pořád budete mít pěkný, láskyplný život.

Autorka: Hanka Beranová