Když se podíváme do internetového světa na diskuze nevlastních rodičů, často tam najdeme příspěvky tzv. stěžovací. Jsou o to články o tom, jak jsou ty nevlastní děti hrozné a nevychované. O tom, jak to mám těžké s tím mým partnerem, který mě vůbec nechápe. O tom, že ta jeho ex mi pořád hází klacky pod nohy…

Ano, všichni to někdy známe. Pocit, že jsem v té naší komponované rodině ten největší chudák a že kdyby nebylo těch jeho dětí a té jeho bývalé, tak by se mi žilo mnohem lépe. Ale pozor, zde se dostáváme do pasti postoje tzv. oběti.

Jedna psychologická teorie mluví o tom, že v životě můžeme zaujmout 2 základní postoje. Postoje „oběti“, nebo postoj „tvůrce“. A jak se to pozná?

V roli oběti si v duchu (nebo nahlas) říkáme:

  • „Ty nevlastní děti jsou úplně strašně vychované a já s tím nemůžu nic dělat…“
  • „Ta moje situace v rodině je fakt moc moc těžká…“
  • „Kdyby tady oni nebyly a ona mě pořád neurážela, tak bych na tom byla mnohem lépe…“
  • „Kdyby můj partner své děti lépe vychovával, byla bych šťastnější…“
  • „Moje potřeby a pocity v téhle rodině nějsou vůbec důležité…“
  • „Ať uvařím cokoli, jim to nikdy nechutná…“

V roli tvůrce myslíme spíše takto:

  • „Ano, není to lehké, ale je to výzva, kterou zvládnu!“
  • „Vím, co cítím a potřebuji. A také si o to umím říci.“
  • „Když mi něco u nevlastních dětí vadí, vím, co udělat, abych se s tím dlouho poté netrápil.“
  • „V rodině si umím udělat prostor pro sebe sama a své potřeby. Nepodřizuji se potřebám dětí, ani dospělých.“
  • „Vím, čím podpořit dobré vztahy s nevlastními dětmi, ale také si umím určit jasnou hranici, kam je už nepustím.“
  • „Vím, že za celkovou atmosféru v rodině nesu svůj díl zodpovědnosti.“

A jakou roli jste si pro sebe vybrali vy? Jste spíše nevlastní rodič chudák, co to všechno musí vydržet, nebo berete nelehké situace jako dobrodružství, se kterým se umíte poprat a něco se z něj naučit?

A dobrá zpráva na závěr. I když většinou inklinujeme k jednomu či druhému postoji, tak to nemusí být ten doživotní. Stačí si jen uvědomovat, kde se pohybuji a jednou se třeba rozhodnout to vyzkoušet s opačným postojem. A jaký to mělo výsledek a kde se cítíte šťastnější, to už musíte posoudit sami:)

Kamila Petrovská

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *