21Pro/21

Vánoční dárek pro bonusové děti

Když jsem před lety psala knihu Třetí rodič a v ní kapitolu o bonusových dětech, přišla mi na mysl věta o tom, jak důležité je, aby se bonusové děti u nás doma cítily VÍTÁNY. Musím říci, že tato myšlenka se mi během let pravidelně vrací a považuji ji za čím dál tím důležitější. A nyní v čase Vánoc obzvlášť. 

Možná si někteří z Vás řeknou: „No jo, to se lehce říká, ale hůře dělá. Vždyť ty partnerovy děti jsou tak jiné, chovají se nepříjemně, přináší sem zvyky, které se mi nelíbí. Já chci mít poklidné Vánoce a ne řešit ještě spoustu věcí kolem nich.“ Ano, rozumím těmto pocitům, ale protože my jsme v rodině ti dospělí, je především na nás, abychom si s těmito situacemi poradili a vlastní emoce zpracovali tak, abychom byli schopni vytvořit prostředí, které všem dětem říká: „Jste tu vítáni! Rádi Vás vidíme!“ Tyto věty nemusí být vyřčené, nemusí ani znamenat, že všechno nám spolu půjde hladce a radostně, ale rozhodně by měly znamenat „Jsi součást našeho rodinného společenství, ať jsi jakýkoli. Patříš k nám a my k tobě.“ Je to něco, co se nemusí říkat, ale je velmi cítit v atmosféře rodiny a nejvíce to pocítí děti, když překročí práh vašeho domu, nebo bytu. 

Mrzí mě, když čtu v některých diskuzích uštěpačné věty o „Bonusácích, kteří zase přijdou na víkend a já to zase budu muset přežít.“ Je mi líto, když si čtu slova o tom, jak ty cizí děti narušují můj prostor, vadí mi, dělají problémy, nebo můžou za to, že se cítím špatně. Ano, chápu tyto pocity a k roli třetího rodiče občas patří. Ale rozhodně by neměly patřit k vánočnímu času. 

A proto přeji nám všem, třetím rodičům, abychom uměli vytvořit vánoční atmosféru pro všechny děti, ať jsou jakékoli. Abychom aspoň na pár dní uměli zkrotit ty naše vnitřní hlasy macechy z pohádky O Popelce. Aby nám Vánoční světýlka přinesla něco i do našich duší a očí, co bude umět potichu říci i bonusovým dětem „Jsi tu vítán a patříš k nám.“ 

Krásné Vánoce Vám všem! 

Kamila

15Bře/21

Vše bylo velmi rychlé

První den, kdy jsem knihu Třetí rodič vezla domů, jsem četla už v tramvaji. Už v tramvaji jsem měla slzy v očích. Ne jen za relevantní informace, ale i za průvodcovství na poli absolutně neznámého. Nemluvě o vizuální stránce knihy, která je vítanou a krásnou třešinkou na dortu. Dovolím si říct pár vět, proč je pro mě Vaše kniha tolik zásadní. Je mi 30, o rodině jsem přemýšlela velmi málo, o rodičovství ještě méně. Jsem OSVČ, pár let po škole, stavím na nohy vlastní značku. Do života mi přišel muž, věděla jsem, že má tři děti, nechtěla jsem ho soudit, proč jeho partnerství nevydrželo, co dělal a nedělal, že dopadl jak dopadl. Mnoho předsudků, má výchova, vztahy kamarádek  a „norma“ byly proti mě. Já jsem si však řekla, zkusím to, uvidím, třeba to zvládnu a půjde to. Než jsem se nadála, děti jsem potkala snad jen dvakrát a do 4 měsíců otěhotněla. O nějakém zkusím to nebyla řeč, jedu na ostro. Během jednoho dne se ze mě stala nastávající maminka a třetí rodič třech bonusových dětí. Nemluvě o tom, že vztah s partnerem byl a v mnoha věcech je stále čerstvý. Snažím se vyznat se v tom, co se děje. Snažím si pro sebe najít místo, komunikovat, pracovat na sobě. Byly ale chvíle, kdy jsem byla ve slepé uličce, bylo to velmi náročné a z mé pečující povahy s vlastností brát si víc, než je třeba se stalo vězení. A tak Vám z celého srdce děkuji za Vaši práci. Děkuji za FB komunitu a kurzy, které pořádáte. Děkuji za sdílení příběhů a světlo na konci tunelu.  Adéla

19Úno/20

Třetí rodič na minovém poli

Třetí rodič na minovém poli

Tak jsem si to dnes znovu uvědomila. Jak trefné je přirovnání, že v komponované rodině se někdy pohybujeme jako na minovém poli. Naše chůze vyžaduje velkou opatrnost, jemné našlapování, velké vnitřní přemýšlení a citlivou komunikaci s ostatními. Někdy se nám to daří a my tím polem ladně proplouváme. Někdy naopak o něm vůbec nevím, jdeme si prostornou širokou asfaltkou a najednou šup, jsme v něm. A jedna z těch malých bomb vybuchne. V tu chvíli se někdo v rodině naštve, rozpláče, urazí, cítí se zraněn, nemluví, či odejde. A nejhorší na tom je, že my jsme to vůbec nemysleli špatně, že jsme nevěděli, na jak tenké půdě se pohybujeme, že jsme vůbec nechtěli, aby něco vybuchlo. Dlouho jsem si myslela, že tohle opatrné kličkování mezi city, potřebami, zraněními, strachy a bolístkami ostatních je otázkou hlavně prvních let života v roli třetího rodiče. Dnes jsem si ale uvědomila, že je to něco, co je tam s námi stále a že měsíce, či roky klidu a pohody vůbec nemusí znamenat, že už tam žádné citlivé území není. Je. A když na to úplně zapomeneme, tak se někdy samo připomene, abychom si uvědomili, že citlivá, respektující a empatická komunikace je v komponované rodině naprosto klíčovou dovedností.

Kamila Šimůnková Petrovská

29Led/20

Třetí rodič LIVE 2020

Projekt Třetí rodič mě učí mnoha věcem a jednou z nich je, že „každá věc má svůj čas a místo“. Například to, že chci dělat celodenní semináře pro nevlastní rodiče jsem věděla už v roce 2015. A také jsem v tom roce začala krátkými několikahodinovými workshopy. Tenkrát to byla hodně průkopnická akce. Nikdo, ani já, přesně nevěděl, jaká témata zařadit, kdo by je měl školit a jestli to má být spíše terapeutická či lektorská práce. Bylo to v době, kdy nebyla literatura, ani odborníci k tématu. Nebyla dokonce ani slova. Termín třetí rodič a komponovaná rodina byly ještě stále více v mé hlavě, než ve veřejném prostoru.

Po vydání knihy začaly chodit dotazy poptávající právě semináře a workshopy pro třetí rodiče. Ale já v té době měla dvouleté dítě a spoustu jiných priorit. Jedna moje část chtěla semináře hned realizovat, jiná se bála, že mě někdo předběhne a jedna zůstávala klidná, že ještě není ten správný čas. Tenhle můj vnitřní hlas nakonec zvítězil a já jsem za něj moc ráda.

Učím se, že každá aktivita v projektu Třetí rodič má svůj čas a letos nazrál čas právě na první celodenní setkání třetích rodičů s worskhopy a odborníky. Je tady Třetí rodič NAŽIVO 2020.

Kamila Šimůnková Petrovská

22Pro/19

Krásné Vánoce

Vánoce jsou pro někoho krásné, někoho bolí a někdo na ně nemá náladu. Vánoce tu ale byly, jsou a vždycky budou, a to především proto, aby nám dávaly naději, přinášely radost a učily nás, jak mít rád a dávat to nejlepší z nás samotných, od srdce a bezpodmínečně.

Se zlatou mašlí, minimalisticky laděné, na tom vůbec nesejde. Nejdůležitější a nejkrásnější věci, dárky a skutky, jsou především ty, které nám jdou přímo ze srdce. A o tom to je. A aby to všechno do sebe zapadalo, mělo by i to srdce bít tak nějak zvesela, s radostí a s láskou. A pokud to třeba neumí anebo zrovna nemůže, nechce se mu a nedokáže si samo najít ten správný rytmus, pak je důležité, mít u sebe někoho, kdo se s ním vydá na cestu a bude při něm, když to bude nejvíc potřebovat. A třeba se to jednou naučí a bude mu zase dobře.

V sešívaných rodinách jsou Vánoce především o setkávání, leckdy však také o loučení. Ze všeho nejvíc ale asi o pokoře a smíření. Všechny tyto pocity nás často doprovází a někdy řešíme složitou organizaci svátků tak, abychom připravily pevnou půdu především dětem. Aby pobyly s oběma rodiči, aby si užily Ježíška, aby jim v případě, že máma s tátou už nejsou spolu, nechyběl o Vánocích ani jeden. Ať už nás tedy čeká jakkoliv hladký či složitější průběh nadcházejících svátků, zkusme si je udělat co nejklidnější. A ne jenom kvůli dětem, ale především kvůli nám samotným. Protože není nic hezčího, než cítit, že pokud něco děláme pro dobro samotné, to dobré se z toho opravdu stane. A člověk to nemusí dělat programově, protože „prostě Vánoce“. Ale třeba jen proto, že ten svět je hnedle o něco lepší.
Krásně Vánoce a zdravý a klidný nový rok.

Pavlína Kubásková 

01Úno/19

Typologie macechy podle Hanky

Velmi zjednodušeně, známe tři typy macech. První, všeobjímací, nepodmíněně milující, to je prostě ideál. Pro někoho nedosažitelný, ale hezky se jím inspiruje. V druhé skupině je nás víc, zas až tak to macešství nežereme, ale po čase se v tom naučíme chodit a výsledek bývá pro nás i pro děti win-win. No a ten třetí, pracovně ho nazvěme obětní beránek, tomu je lépe se vyhnout.

První typ se v třetím rodičovství prostě najde. Zahrne bonusová dítka úplně splavně a přirozeně láskou, v pravý čas obejme, v pravý čas nechá o samotě. Někdo to v sobě prostě má. Svou poslední hodinku prožívají takové třetí rodičky obklopené velkou jednolitou rodinou, co jejich odchodu upřímně lituje.

Druhý typ to má vydřené. Dost dlouho tápe, než se naučí to s pozorností nepřehánět, dát dětem i sobě svobodu. Učí se mnoho neočekávat a aktivně se postarat o své štěstí. Často se sdružují do diskuzních skupin, kde po čase a s velkou dopomocí červeného vína získávají patřičný nadhled. Ke konci života si oddechnou, jo, byla to jízda, přežila jsem, cheers to that!

A pak jsou tu ty hodné holky. Tak strašně se snaží, mají pod kontrolou všechno od školního prospěchu dětí po výroky jejich babičky z matčiny strany na svou adresu. Pijí méně vína, zato se více litují. Že je nepozvali na promoci. Že s nimi na svatbě bonussyn tančil až po své biologické matce, přestože mu toho za celý život tolik daly. Konec života probíhá v podobném duchu jako jeho průběh.

Poučení: buďto je milujte, nebo milujte aspoň sebe. A červené víno nikdy neuškodí.

Hanka Beranová, blog: http://mikrousi.smyslzivota.cz

28Dub/18

Čemu věnujeme pozornost, to roste

Klasická esoterická poučka: Jaké myšlenky vysíláme, to se nám pak v životě vrací. Znáte ty lidi, co předem vědí, jak to dopadne. Špatně. Věnují opravdu hodně pozornosti tomu, co se může pokazit, přímo ty negativní eventuality krmí… a tak to dopadne špatně. Oni se nediví, protože to věděli. A nechápavě kroutí hlavami nad těmi nadšenci, co nevidí problémy, ale příležitosti. Ti nadšenci si občas natlučou čumáčky, jasně, ale taky jim spousta věcí vyjde. S třetím rodičovstvím je to stejné jako s jakoukoli jinou volbou na světě. Protože, a kdo si to ještě nepřiznal, tak může teď: ty bonusové děti nám nespadly z nebe. My jsme si u plného vědomí jejich existence zvolili jejich tatínka či maminku, a protože věci nechodí samy, ale v balíčku, máme bonusátka v životě a můžeme si za to sami. Poneseme to buďto dobře, nebo špatně, to je na nás. Osobně jsem se velmi těžko srovnávala s manželovou nejstarší dcerou. Věnovala jsem opravdu hodně pozornosti tomu, jak je strašná, přímo jsem ty předpokládané důsledky její strašnosti krmila… a tak to mezi námi dopadalo špatně. Nedivila jsem se, protože jsem to věděla, a tak dále, a tak dále. Pak mi do života přišel jiný, podstatnější problém, a já bojovná povaha, jsem se do jeho řešení s vervou pustila. Když asi po dvou měsících to nejhorší opadlo a já se zase mohla trochu rozhlédnout kolem sebe, s úžasem jsem zjistila, že se nějak stalo, že docela pěkně vycházím s nevlastní dcerou. Bodejť ne, neměla jsem totiž čas ani energii krmit náš vztah svými obavami, strachem, předsudky, a tak jsem doma vesele koexistovala s úplně normální puberťačkou, občas dole, občas nahoře, ale vcelku pohoda. Přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych jednou nebojovala s ničím. Kam by všechna ta moje bojovnost a negativita asi šly? A jak by se mi žilo? Stojí to za úvahu.

Hanka Beranová, hrdinka filmu Nerodič, matka tří vlastních a tří bonusových dětí

05Bře/18

O seberůstu

Když jsem byla o pár let a nevlastních dětí mladší, s nechápavým obdivem jsem vzhlížela k lidem, co si nad událostmi všedního dne drželi nadhled a vypadali sami se sebou smíření. Se mnou to střídavě smýkalo od výšin pýchy nad tím či oním, co jsem „dokázala“, po hlubiny deprese, cože jsem to za člověka. (Pak jsem měla ještě jednu kategorii, co jsem nechápala, a to byli lidi, co cvičí jógu – panebože, taková nuda.)
Díky svým nevlastním dětem jsem pochopila, že každý člověk, každá událost do života je ve skutečnosti medicínka. Někdy má sladký obal, jindy hořký, někdy to dokonce nejdřív chutná sladce a pak ji jedna stěží spolkne. Ale všechny tyhle pilulky mají jedno společné – posunují mě blíž k sobě samé.
Dneska už vím, že jsem nejen milující, ale taky ukázková potměšilá megera. Nejen všeobjímající klidná mateřská síla, ale taky tajfun, co dokáže jedním zlým slovem skoro smést dílo, na kterém jsem pracovala měsíce.
A nezbývá mi, než se s tím smířit. A kupodivu, akceptují mě i ti druzí, alespoň když se rozhlédnu, tak mám kolem sebe pořád docela rušno. 🙂
Jo, a taky cvičím tu jógu – panebože, takový klid.

Hanka Beranová – třetí i první rodič, včelařka, bloggerka a lektorka španělštiny

04Pro/17

Vánoce s nevlastními dětmi

Vánoce s nevlastními dětmi

Vánoce. Svátky klidu, míru a pohody. Lehko se to řekne, hůře se to dělá. Zvlášť, kdy žijete v tzv. komponované, sešívané, či patchworkové rodině, kde jsou děti a rodiče, kterým se říká nevlastní.
Proč je to v komponované rodině zase o něco těžší než v té klasické? 
  • V sešívané rodině je potřeba sladit dohromady očekávání a potřeby více členů rodiny (většinou 5 – 10).
  • V této rodině se nachází více odlišných zvyklostí, tradic a hodnot (na něco jsou zvyklé mé děti, na něco jiného děti mého partnera, nějaké přání si také přináším já jako rodič a úplně jiné očekávání má můj partner).
  • Emoční napětí, které dokážeme přes rok někam schovat, či ututlat, během Vánoc, kdy to chceme mít všechno krásné, harmonické a perfektní, většinou vyplave na povrch.
  • Organizační náročnost Vánočních svátku a Sylvestra je v komponované rodině většinou velmi vysoká (Vánoce s několika rodiči, několika prarodiči, sourezenci vlastními, sourozenci nevlastními. Vánoce na několika místech po celé ČR – u mámy, u táty, u babičky, u táty nevlastní sestry apod.)
  • Většinou jeden z rodičů nemá své dítě na Štědrý den, což je samozřejmě emočně náročná situace a on se s ní musí vyrovnat tak, aby to pokud možno na průběh Vánoc nemělo vliv.
  • Často je mnohem náročnější dohodnout se na počtu a financování Vánočních dárků (Mám koupit nevlastním dětem dárky ve stejné hodnotě jako těm vlastním? Mají všechny děti dostat stejný počet dárků? Jak se popasovat s odlišnými zvyky v rodinách – U nás se dávají tři dárky, v rodině mého partnera patnáct. Co s tím?)
Proč jsou náročné vánoční svátky pro třetího rodiče?
  • Když je rodič s nevlastními dětmi, dostává se často do tzv. diskomfortní zóny (pohybuje se v území, které nezná, není mu vlastní a většinou se v něm nedokáže plně uvolnit). S tímto faktem žije třetí rodič celý rok a více či méně úspěšně se s ním vyrovnáná. Během Vánoc chce však být v klidu a pohodě, nechce žádné nekomfortní situace. To je bohužel v protikladu s pocity, která mu některé situace s nevlastními dětmi přináší.
  • Třetí rodič musí ustát emoční naladění svého partnera, které nemusí být vždy pozitivní pokud:
    • Nemá na Štědrý den své děti.
    • Jsou to první Vánoce po rozvodu.
    • Má pocity viny, že na Vánoce jeho děti nemají oba rodiče.
  • Třetí rodič se musí také popasovat s tím, že spousta věcí bude jinak, než by si on přál a on s tím nemůže nic dělat. Např.: Do organizace Vánoc zasahuje druhý bio rodič nevlastních dětí. Partner třetího rodiče je část Štědrého dne pryč, neboť odjíždí za svými dětmi. Dohoda o tom, kde budou nevlastní děti během svátků se náhle změní, nebo poruší, a to ne vaši vinou.
  • Třetí rodič bývá někdy vystaven tlaku, aby na Štědrý večer byli všichni dohromady i s partnerovou bývalou rodinou, tzn. i s jeho ex partnerem/partnerkou. Případně jeho partner odchází za svojí bývalou rodinou a třetí rodič zůstává na Vánoce sám.
Co nepomáhá klidným svátkům v patchworkové rodině? 
  • Změna dohody. Pokud se jako dospělí dohodnete, jak budou Vánoční svátky vypadat, kde budou děti, kdy bude nadílka, a pak někdo dohodu poruší, či změní, přinese to velkou míru stresu na prvním místě třetímu rodiči, pak dětem a posléze všem v rodině.
  • Vracení se do minulosti a lpění na tom, jak to bylo dříve. Pokud dospělí chtějí během Vánoc vše vrátit zpátky – dát rodinu dohromady, být v harmonii se svým bývalým partnerem, zachovat všechny zvyklosti, které se dodržovali v původní rodině, přinese to do Vašich Vánoc strnulost, napětí a nepohodu.
  • Nekomunikace. Pokud o mé představě Vánoc a mých potřebách nebudu s nikým mluvit, pokud nedám prostor dětem, aby mluvili o svých přáním, pokud se nepokusím o dohodu s bývalým partnerem, přispěji k tomu, že desiluze z průběhu Vánoc může být velká pro každého člena rodiny.
  • Očekávání. Ať už negativní („To zas budou strašný Vánoce s těma puberťákáma.“), nebo i přehnaně pozitivní („Tak děti, dnes tu sice není s námi maminka, ale my si uděláme nejhezčí Vánoce, jaké jste kdy zažili.“). Obojí nám mohou nasadit brýle, skrz které neuvidíme pravou skutečnost.
A co jim naopak pomáhá? 
  • Ujasněte si své potřeby. Na prvním místě u každého z nás je v klidu si sednout a ujasnit si, co pro mě znamenají Vánoce, co je naprosto zásadní a co bych případně mohl oležet. Stanovte si takové své Vánoční miminum, abyste byli s nimi spokojení. A pak si stanovte optimum (to, co byste si přáli, co by se Vám líbilo). Když zůstanete u minima, zvyšuje se tím šance na spokojené Vánoce. A když náhodou dojte k optimu, můžete být zcela šťastní a naplnění!
  • Mluvte o tom, jaké Vánoce jste zažili v dětství, jaké v minulé rodině a jaké byste si přáli teď. Povídejte si o Vašich snech, potřebách a představách s partnerem i s dětmi. Poté zkuste společně sepsat minimum, které se pro každého musí stát, aby se Vánoce podle něj povedly. Nalezněte dohodu, ve které bude minimum každého z Vás. Klidně si ji napište, či nakreslete a někam vyvěste. Písemná forma pomůže, aby se věci opravdu staly tak, jak si přejete.
  • Buďte flexibilní. Na jednu stranu mějte s dětmi a dospělými jasnou dohodu o tom, jak budou letos Vánoce vypadat. Na druhou stranu, pokud dojde k nějaké změně a vy s tím už nemůžete nic udělat, přijměte věci tak, jak jsou a užijte si je třeba v úplně nové podobě!
  • Berte vše s nadhledem a humorem. Během Vánoc jsou paradoxně všichni vystaveni nějakému tlaku, někdy i stresu. V rodinách po rozvodu se k tomu ještě přidávají různé nezpracované emoce a bolesti. Nalaďte se, zejména vy dospělí, tak, že tentokrát všechno nemusí být perfektní, či přesně podle Vašich představ. Důležité je, aby byla pohoda, klid a radostná nálada.
  • Nalaďte Vánočně hlavně sami sebe. Čím mohu jako rodič nejvíce podpořit hezké Vánoce? Tím, že naladím do klidu a pohody na prvním místě sama sebe. Dobře si zorganizuji vánoční přípravy, včas nakoupím dárky a budu se věnovat v adventu tomu, co mě baví a mám rád (setkání s přáteli, procházky apod.). Když se 24.12. probudím v dobré náladě, s pocitem, že je vše připraveno, pohodové Vánoce v komponované rodině jsou už z poloviny zaručeny.

Tedy KRÁSNÉ, POHODOVÉ a RADOSTNÉ, ať už máte kolem sebe jakýkoli počet děti, rodičů, prarodičů či bývalých partnerů! 🙂

Kamila Petrovská

30Lis/17

Kniha, která mění životy třetích rodičů

Střípky z deníku autorky knihy Třetí rodič

Jaro 2013: Zamilovala jsem. Konečně je to ten pravý!!! Ale má děti! Tak nic, toho nechci…

Léto 2013: Už se to nedá zastavit. Stěhujeme se k sobě. No co, dvě děti přeci zvládnu. Mám deset let praxe s dětma na základkách, tak to bude v pohodě.

Podzim 2013: Sakra, chci být dobrou macechou! Ale jak se to dělá? Na netu žádné info a v rodinné poradně mi řekli, že mám partnera raději rychle opusit. Co teď?

Zima 2014: Pohoda. Děti jsou fajn a hodné. Muž je úžasný. Život je krásný!

Jaro 2014: Pomoooc! S dětma je to chvílema úplně pekelný! Nevím, co dělat! Vztekají se, brečí, křičí, perou se, nadávají, nechtějí tu s námi být. Já se na to dívám, ale nemohu s tím nic dělat! To je strašný pocit! Chci z toho ven!

Léto 2014: Jdu po Staromáku s mojí kamarádkou socioložkou a vyprávím jí o tom, že někdy je to v rodině s nevlastními dětmi dost náročné a komplikované. A najednou mě to napadá: JEDNOU O TOM NAPÍŠU KNIHU! Obě se tomu zasmějeme.

Leden 2015: Mám schůzku s kamarádkou Janou. Situaci zná, taky to žije. Mluvíme o tom, jak je hloupý, že všechny slova k této rodině jsou negativní: maceha, nevlastní, sešivaná apod. A pak cestou na vlak mě to napadne: TŘETÍ RODIČ. Neutrální, výstižné a jak se postupně ukáže nevlastními rodiči s radostí přijímané.

Květen 2015: S nápadem na knihu a podporu pro nevlastní rodiče vyhrávám soutěž Social Impact Award. Hurááá! Někomu přijde můj nápad zajímavý! Jdeme tedy do toho!

Léto 2015: Spouštím web, pořádám první semináře, hledám informace, kde se dá, překládám články, poptávám první spolupracovníky, točím videa s příběhy a v hlavě si dávám dohromady první věty mé budoucí knihy.

Jaro 2016: Narodila se mi dcera. Třetí rodič se stává prvním rodičem. Naše komponovaná rodina se kolem ní propojuje. Jsem vděčná.

Jaro 2017: Mé dceři byl rok a já se definitvně rozhodla. Letos v létě knihu napíšu.

Léto 2017: Řevnice, Dobříchovice, Mníšek pod Brdy, Pec pod Sněžkou, Vranov nad Dyjí. Tady všude sedávám po kavárnách a píšu, píšu, píšu. Tvořím, zatímco za okny je 30 stupňů ve stínu a můj muž přebírá dočasně roli otce na mateřské.

Podzim 2017: Rukopis je hotov a první čtenáři dávají zvednuté palce. No jo, ale kde vzít finance na vydání tištěné podoby?

Listopad 2017: Spouštíme kampaň na Hithitu

Prosinec 2017: Uvědomuji si, že kampaň na knihu Třetí rodič bude úspěšná jedině, když se do ní zapojí hodně lidí. Když dáme konečně my, třetí rodiče, o sobě vědět. Když ukážeme světu vědět, že jsme v rodině důležití!

PŘIDEJTE SE K NÁM A VĚNUJTE SAMI SOBĚ VÍCE ŽIVOTNÍ POHODY A SPOKOJENOSTI!