05Bře/18

O seberůstu

Když jsem byla o pár let a nevlastních dětí mladší, s nechápavým obdivem jsem vzhlížela k lidem, co si nad událostmi všedního dne drželi nadhled a vypadali sami se sebou smíření. Se mnou to střídavě smýkalo od výšin pýchy nad tím či oním, co jsem „dokázala“, po hlubiny deprese, cože jsem to za člověka. (Pak jsem měla ještě jednu kategorii, co jsem nechápala, a to byli lidi, co cvičí jógu – panebože, taková nuda.)
Díky svým nevlastním dětem jsem pochopila, že každý člověk, každá událost do života je ve skutečnosti medicínka. Někdy má sladký obal, jindy hořký, někdy to dokonce nejdřív chutná sladce a pak ji jedna stěží spolkne. Ale všechny tyhle pilulky mají jedno společné – posunují mě blíž k sobě samé.
Dneska už vím, že jsem nejen milující, ale taky ukázková potměšilá megera. Nejen všeobjímající klidná mateřská síla, ale taky tajfun, co dokáže jedním zlým slovem skoro smést dílo, na kterém jsem pracovala měsíce.
A nezbývá mi, než se s tím smířit. A kupodivu, akceptují mě i ti druzí, alespoň když se rozhlédnu, tak mám kolem sebe pořád docela rušno. 🙂
Jo, a taky cvičím tu jógu – panebože, takový klid.

Hanka Beranová – třetí i první rodič, včelařka, bloggerka a lektorka španělštiny

04Pro/17

Vánoce s nevlastními dětmi

Vánoce s nevlastními dětmi

Vánoce. Svátky klidu, míru a pohody. Lehko se to řekne, hůře se to dělá. Zvlášť, kdy žijete v tzv. komponované, sešívané, či patchworkové rodině, kde jsou děti a rodiče, kterým se říká nevlastní.
Proč je to v komponované rodině zase o něco těžší než v té klasické? 
  • V sešívané rodině je potřeba sladit dohromady očekávání a potřeby více členů rodiny (většinou 5 – 10).
  • V této rodině se nachází více odlišných zvyklostí, tradic a hodnot (na něco jsou zvyklé mé děti, na něco jiného děti mého partnera, nějaké přání si také přináším já jako rodič a úplně jiné očekávání má můj partner).
  • Emoční napětí, které dokážeme přes rok někam schovat, či ututlat, během Vánoc, kdy to chceme mít všechno krásné, harmonické a perfektní, většinou vyplave na povrch.
  • Organizační náročnost Vánočních svátku a Sylvestra je v komponované rodině většinou velmi vysoká (Vánoce s několika rodiči, několika prarodiči, sourezenci vlastními, sourozenci nevlastními. Vánoce na několika místech po celé ČR – u mámy, u táty, u babičky, u táty nevlastní sestry apod.)
  • Většinou jeden z rodičů nemá své dítě na Štědrý den, což je samozřejmě emočně náročná situace a on se s ní musí vyrovnat tak, aby to pokud možno na průběh Vánoc nemělo vliv.
  • Často je mnohem náročnější dohodnout se na počtu a financování Vánočních dárků (Mám koupit nevlastním dětem dárky ve stejné hodnotě jako těm vlastním? Mají všechny děti dostat stejný počet dárků? Jak se popasovat s odlišnými zvyky v rodinách – U nás se dávají tři dárky, v rodině mého partnera patnáct. Co s tím?)
Proč jsou náročné vánoční svátky pro třetího rodiče?
  • Když je rodič s nevlastními dětmi, dostává se často do tzv. diskomfortní zóny (pohybuje se v území, které nezná, není mu vlastní a většinou se v něm nedokáže plně uvolnit). S tímto faktem žije třetí rodič celý rok a více či méně úspěšně se s ním vyrovnáná. Během Vánoc chce však být v klidu a pohodě, nechce žádné nekomfortní situace. To je bohužel v protikladu s pocity, která mu některé situace s nevlastními dětmi přináší.
  • Třetí rodič musí ustát emoční naladění svého partnera, které nemusí být vždy pozitivní pokud:
    • Nemá na Štědrý den své děti.
    • Jsou to první Vánoce po rozvodu.
    • Má pocity viny, že na Vánoce jeho děti nemají oba rodiče.
  • Třetí rodič se musí také popasovat s tím, že spousta věcí bude jinak, než by si on přál a on s tím nemůže nic dělat. Např.: Do organizace Vánoc zasahuje druhý bio rodič nevlastních dětí. Partner třetího rodiče je část Štědrého dne pryč, neboť odjíždí za svými dětmi. Dohoda o tom, kde budou nevlastní děti během svátků se náhle změní, nebo poruší, a to ne vaši vinou.
  • Třetí rodič bývá někdy vystaven tlaku, aby na Štědrý večer byli všichni dohromady i s partnerovou bývalou rodinou, tzn. i s jeho ex partnerem/partnerkou. Případně jeho partner odchází za svojí bývalou rodinou a třetí rodič zůstává na Vánoce sám.
Co nepomáhá klidným svátkům v patchworkové rodině? 
  • Změna dohody. Pokud se jako dospělí dohodnete, jak budou Vánoční svátky vypadat, kde budou děti, kdy bude nadílka, a pak někdo dohodu poruší, či změní, přinese to velkou míru stresu na prvním místě třetímu rodiči, pak dětem a posléze všem v rodině.
  • Vracení se do minulosti a lpění na tom, jak to bylo dříve. Pokud dospělí chtějí během Vánoc vše vrátit zpátky – dát rodinu dohromady, být v harmonii se svým bývalým partnerem, zachovat všechny zvyklosti, které se dodržovali v původní rodině, přinese to do Vašich Vánoc strnulost, napětí a nepohodu.
  • Nekomunikace. Pokud o mé představě Vánoc a mých potřebách nebudu s nikým mluvit, pokud nedám prostor dětem, aby mluvili o svých přáním, pokud se nepokusím o dohodu s bývalým partnerem, přispěji k tomu, že desiluze z průběhu Vánoc může být velká pro každého člena rodiny.
  • Očekávání. Ať už negativní („To zas budou strašný Vánoce s těma puberťákáma.“), nebo i přehnaně pozitivní („Tak děti, dnes tu sice není s námi maminka, ale my si uděláme nejhezčí Vánoce, jaké jste kdy zažili.“). Obojí nám mohou nasadit brýle, skrz které neuvidíme pravou skutečnost.
A co jim naopak pomáhá? 
  • Ujasněte si své potřeby. Na prvním místě u každého z nás je v klidu si sednout a ujasnit si, co pro mě znamenají Vánoce, co je naprosto zásadní a co bych případně mohl oležet. Stanovte si takové své Vánoční miminum, abyste byli s nimi spokojení. A pak si stanovte optimum (to, co byste si přáli, co by se Vám líbilo). Když zůstanete u minima, zvyšuje se tím šance na spokojené Vánoce. A když náhodou dojte k optimu, můžete být zcela šťastní a naplnění!
  • Mluvte o tom, jaké Vánoce jste zažili v dětství, jaké v minulé rodině a jaké byste si přáli teď. Povídejte si o Vašich snech, potřebách a představách s partnerem i s dětmi. Poté zkuste společně sepsat minimum, které se pro každého musí stát, aby se Vánoce podle něj povedly. Nalezněte dohodu, ve které bude minimum každého z Vás. Klidně si ji napište, či nakreslete a někam vyvěste. Písemná forma pomůže, aby se věci opravdu staly tak, jak si přejete.
  • Buďte flexibilní. Na jednu stranu mějte s dětmi a dospělými jasnou dohodu o tom, jak budou letos Vánoce vypadat. Na druhou stranu, pokud dojde k nějaké změně a vy s tím už nemůžete nic udělat, přijměte věci tak, jak jsou a užijte si je třeba v úplně nové podobě!
  • Berte vše s nadhledem a humorem. Během Vánoc jsou paradoxně všichni vystaveni nějakému tlaku, někdy i stresu. V rodinách po rozvodu se k tomu ještě přidávají různé nezpracované emoce a bolesti. Nalaďte se, zejména vy dospělí, tak, že tentokrát všechno nemusí být perfektní, či přesně podle Vašich představ. Důležité je, aby byla pohoda, klid a radostná nálada.
  • Nalaďte Vánočně hlavně sami sebe. Čím mohu jako rodič nejvíce podpořit hezké Vánoce? Tím, že naladím do klidu a pohody na prvním místě sama sebe. Dobře si zorganizuji vánoční přípravy, včas nakoupím dárky a budu se věnovat v adventu tomu, co mě baví a mám rád (setkání s přáteli, procházky apod.). Když se 24.12. probudím v dobré náladě, s pocitem, že je vše připraveno, pohodové Vánoce v komponované rodině jsou už z poloviny zaručeny.

Tedy KRÁSNÉ, POHODOVÉ a RADOSTNÉ, ať už máte kolem sebe jakýkoli počet děti, rodičů, prarodičů či bývalých partnerů! 🙂

Kamila Petrovská

30Lis/17

Kniha, která mění životy třetích rodičů

Střípky z deníku autorky knihy Třetí rodič

Jaro 2013: Zamilovala jsem. Konečně je to ten pravý!!! Ale má děti! Tak nic, toho nechci…

Léto 2013: Už se to nedá zastavit. Stěhujeme se k sobě. No co, dvě děti přeci zvládnu. Mám deset let praxe s dětma na základkách, tak to bude v pohodě.

Podzim 2013: Sakra, chci být dobrou macechou! Ale jak se to dělá? Na netu žádné info a v rodinné poradně mi řekli, že mám partnera raději rychle opusit. Co teď?

Zima 2014: Pohoda. Děti jsou fajn a hodné. Muž je úžasný. Život je krásný!

Jaro 2014: Pomoooc! S dětma je to chvílema úplně pekelný! Nevím, co dělat! Vztekají se, brečí, křičí, perou se, nadávají, nechtějí tu s námi být. Já se na to dívám, ale nemohu s tím nic dělat! To je strašný pocit! Chci z toho ven!

Léto 2014: Jdu po Staromáku s mojí kamarádkou socioložkou a vyprávím jí o tom, že někdy je to v rodině s nevlastními dětmi dost náročné a komplikované. A najednou mě to napadá: JEDNOU O TOM NAPÍŠU KNIHU! Obě se tomu zasmějeme.

Leden 2015: Mám schůzku s kamarádkou Janou. Situaci zná, taky to žije. Mluvíme o tom, jak je hloupý, že všechny slova k této rodině jsou negativní: maceha, nevlastní, sešivaná apod. A pak cestou na vlak mě to napadne: TŘETÍ RODIČ. Neutrální, výstižné a jak se postupně ukáže nevlastními rodiči s radostí přijímané.

Květen 2015: S nápadem na knihu a podporu pro nevlastní rodiče vyhrávám soutěž Social Impact Award. Hurááá! Někomu přijde můj nápad zajímavý! Jdeme tedy do toho!

Léto 2015: Spouštím web, pořádám první semináře, hledám informace, kde se dá, překládám články, poptávám první spolupracovníky, točím videa s příběhy a v hlavě si dávám dohromady první věty mé budoucí knihy.

Jaro 2016: Narodila se mi dcera. Třetí rodič se stává prvním rodičem. Naše komponovaná rodina se kolem ní propojuje. Jsem vděčná.

Jaro 2017: Mé dceři byl rok a já se definitvně rozhodla. Letos v létě knihu napíšu.

Léto 2017: Řevnice, Dobříchovice, Mníšek pod Brdy, Pec pod Sněžkou, Vranov nad Dyjí. Tady všude sedávám po kavárnách a píšu, píšu, píšu. Tvořím, zatímco za okny je 30 stupňů ve stínu a můj muž přebírá dočasně roli otce na mateřské.

Podzim 2017: Rukopis je hotov a první čtenáři dávají zvednuté palce. No jo, ale kde vzít finance na vydání tištěné podoby?

Listopad 2017: Spouštíme kampaň na Hithitu

Prosinec 2017: Uvědomuji si, že kampaň na knihu Třetí rodič bude úspěšná jedině, když se do ní zapojí hodně lidí. Když dáme konečně my, třetí rodiče, o sobě vědět. Když ukážeme světu vědět, že jsme v rodině důležití!

PŘIDEJTE SE K NÁM A VĚNUJTE SAMI SOBĚ VÍCE ŽIVOTNÍ POHODY A SPOKOJENOSTI!

 

04Říj/17

Tepláky a kopačky 3x jinak

Jonáš letos chodí na fotbal, vždycky ve středu a v pátek. Na hřiště do vedlejší vsi ho vozí nová macecha Janka. Je to pro něj novinka, protože ještě vloni macechu neměl a tak býval v družině, než ho cestou z práce vyzvedl táta. Fotbal má rád, ale ta logistika okolo ho trochu stresuje, navíc přijela babička, s tou je to taky fajn.

JONÁŠ
„Jonáši, prosím tě, převlíkni se do tepláků a vem si kopačky. Máš to na hromádce v chodbě.“ Jonáš si svlékne džíny, automaticky sáhne do své poličky pro tepláky, co si je bere vždycky, když přijde domů, a pak rychle kopačky. Musejí se hodně utahovat, chvíli mu to trvá. Koukne po babičce, ať mu je pomůže zavázat. Hotovo.
„Jonáši, to nejsou ty tepláky na fotbal, táta ti koupil nový. Tyhle jsou na zahradu, vidíš? Jsou hnědý a maj díry.“ Jonáš si s povzdechem rozvazuje tkaničky, stahuje si tepláky a snaží se představit si, jak skvěle bude chutnat pizza, co táta slíbil přinést na večeři. Macecha si včera stěžovala, že by aspoň jednou týdně nemusela vařit, prý není otrok. Jonáš je rád, pizza je lepší než zapečené brambory se zeleninou. I když, baví ho pomáhat Jance tu cuketu nakrájet. Natahuje si zase džíny, po nich kopačky, boj s tkaničkami, hotovo.
„Dopr…čic Jonáši, ty máš zase džíny?“ Vyčítavě na ní kouká, kolikrát si ty tkaničky ještě bude muset rozvazovat a utahovat. Macecha si k němu sedne, stáhne mu džíny a strčí mu nohy do nových tepláků. „Přes zadek už sám, prosim tě.“ Naposledy kopačky, čau babi, honem do auta a pak boží dvě hodiny na hřišti, trenér je super.

JANKA
„Jonáši, prosím tě, převlíkni se do tepláků a vem si kopačky. Máš to na hromádce v chodbě,“ dodává radši Janka, protože co se dá dělat, kluk je trochu mimoň. Těší se, že ho odveze a konečně si v klidu dá kafe na sluníčku, vedle hřiště je fajn venkovskej bufáč, levnej a hlavně tam nesedí nastávající tchyně.
„Jonáši, to nejsou ty tepláky na fotbal, táta ti koupil nový. Tyhle jsou na zahradu, vidíš? Jsou hnědý a maj díry.“ Sakra, to snad není možný. Vždyť jsem mu to nachystala, na jednu hromádku, na dosah ruky, montessori jak vrata, pomož mi, ať si pomůžu sám. Už vážně nemůžu dneska, ještě že Miloš doveze večer pizzu, sice to není nic zdravýho, ale pořád lepší než to, jak se mi pořád Jonáš motá po kuchyni, že mi bude pomáhat. Leda do hrobu, aspoň chvíli bych chtěla dělat něco sama a soustředěně.
„Dopr…čic Jonáši, ty máš zase džíny?“ Krucinál fagot himl laudon, oukej, domluvili jsme se s Milošem, že když žiju s nima, nebudu mluvit před klukem sprostě. Panebože to je mimoň, klekne si k němu, v duchu polituje svoje nové punčocháče, a natáhne mu ty správné tepláky, než ji z něj definitivně klepne. Naposledy kopačky, nashle babi, honem do auta a konečně to kafe.

BABIČKA
„Jonáši, prosím tě, převlíkni se do tepláků a vem si kopačky. Máš to na hromádce v chodbě,“ houkne po klukovi ta frajerka, co si Miloš dovezl z Prahy. Otáčí se před zrcadlem jak modelka, zkoumá punčocháče, jak kdyby je v životě neviděla. Panebože, do čehos to duši dal.
„Jonáši, to nejsou ty tepláky na fotbal, táta ti koupil nový. Tyhle jsou na zahradu, vidíš? Jsou hnědý a maj díry.“ No je snad kluk blbej, že na něj mluví takhle? To asi vidí, že jsou hnědý a maj díry. Prej nenadávat jim, ale vysvětlovat. Frajerka, řikam, já vychovala dva syny, kolikrát jsem padala na hubu a na punčocháče jsem mohla zapomenout, kalhoty, svetr a šlo se. A ty její cukety, kluk celej den ve škole a pak aby večer seděl a krájel zelený. Maso potřebuje, o cuketě nevyroste, bude podtrženej, a ten dobrák Milošek se blaženě cpe a pochvaluje si, že má konečně zdravý jídlo.
„Dopr…čic Jonáši, ty máš zase džíny?“ Vona na něj řve! A jak jí zle svítěj oči! Chudáček malinkej, vlastní máma ho opustila, táta má co dělat, aby je stihl vyzvednout, než družina zavře, já můžu vypomoct jen jednou týdně a teď se tady vyprsí tahle a vymyslí si fotbal. Naposledy kopačky, aspoň že slušně pozdraví, běžej do auta, je to trápení na starý kolena.

Hanka Beranová

01Čvc/17

Letní pohoda v rodině třetího rodiče

Po akci Třetí rodič LIVE 2017 přišlo moc hezké zamyšlení nad naší rolí od jedné z účastnic. Chceme se o něj podělit s Vámi. Protože inspirace je v něm spousta:)

… Jiz dlouho jdu nejakym smerem a myslim,ze nedelni setkani mi pomohlo uvedomit si,ze kdyz jsme mnoho spatneho prekonali,ted to jen tak nevzdame,ale zaroven jsem se utvrdila v tom,ze na nevlastni deti mam opravdu jen omezeny vliv a ze je to tak proste z podstaty veci..navic dcerky dospivaji..snazim se vice zamerovat na jejich pozitiva,s cim jim pomoci ci poradit..nekdy je to tezke,nektere jejich chovani samozrejme i nadale usmernuji….a take si o to vic uvedomuji,ze zkusenost je opravdu neprenosna (samozrejme i v pripade vlastních deti).Utvrdila jsem se take v tom,ze mam pravo na sve vlastni aktivity a zivot a ze abych na ne mela cas,snazim se vlidne ale dusledne zapojovat do beznych dom.praci i holky.Duslednost to chce opravdu velkou,ale kdyz pak najednou zjistuji,co vse holky umi (10-ti leta napr. v nedeli udelala sama ! k veceri palacinky-bez urazu i bez zabordeleni cele kuchyne😊)..rikam si pak „bud rada,ze je to takhle“ 😉

Myslim take,ze ac mam jeste kolikrat tendenci spadnout do roli obeti,posledni dobou se spis pohybuji v poli Tvurce a moc se mi to libi😊 ano, nekdy na to neni uplne stav nebo nalada a potrebuji vice podporu partnera,je to vice o prijeti zodpovednosti,ale celkove v roli tvurce mam opravdu pocit vetsi kontroly nad děním,ale jsem schopna si i rici „tohle uz neres,sve si rekla,ted je na holkach,jak se zachovaji“ nebo „mam chut je servat,ale namisto toho je jen jasne upozornim bez revu,pokud se jedna např. o neuklizeny pokoj“-jak ho uklizet vedi,proc,to take a za pripadne ztracenou vec si nesou samy zodpovednost..resp. zavedli jsme i pravidlo strzeni z kapesneho ci uspor..je to motivacni a smysluplnejsi nez nejake me lamentovani bez efektu.

Abych to nejak shrnula: Myslim,ze pro tretiho rodice je obecne dulezity zdravy partnersky vztah (bez toho to podle me trochu pozbyva smyslu),schopnost videt situaci s nadhledem (coz chce hlavne cas),schopnost zbavit se komplexu spasitele,umeni jasne si nastavit hranice,pres které uz nikoho nepustim nebo treba schopnost priznat si,zda mi to,co se mi deje,stoji vubec za to,a pokud ano,snazit se danosti akceptovat.To posledni neni ale vubec jednoduche a „jak na to“ by mohlo byt zajimave tema na dalsi setkani Tretiho rodice.

Diky a preji krásné slunne dny!

Eliška

08Čvn/17

Třetí rodič je šťastný, když…

Třetí rodič je šťastný, když se cítí jako tvůrce a ne jako oběť.

To byl light motiv našeho červnového worshopu v Praze.

Ze závěrečných vět účastníků vznikla koláž, která začíná větou:

TŘETÍ RODIČ JE ŠŤASTNÝ, KDYŽ…

… zná své PROČ (Proč do vztahu vstoupil a co ho tam drží). 

… je ve vztahu SÁM ZA SEBE (nenechá se vláčet potřebami rodiny partnera, ale naplňuje si vědomě také ty své). 

… PŘIJÍMÁ situaci takovou, jaká je (není dokonalá, někdy je bolestivá, ale je moje:)

… ZAMĚŘUJE se na to, na co MÁ VLIV (nerozčiluje se a neřeší, co nemůže změnit). 

… MŮŽE SDÍLET svou zkušenost s lidmi v podobné situaci. 

A jak to máte vy? Napište nám Vaše KDYŽ do komentářů!

Kamila Petrovská

25Kvě/17

Nevlastní rodič – oběť nebo tvůrce?

Když se podíváme do internetového světa na diskuze nevlastních rodičů, často tam najdeme příspěvky tzv. stěžovací. Jsou o to články o tom, jak jsou ty nevlastní děti hrozné a nevychované. O tom, jak to mám těžké s tím mým partnerem, který mě vůbec nechápe. O tom, že ta jeho ex mi pořád hází klacky pod nohy…

Ano, všichni to někdy známe. Pocit, že jsem v té naší komponované rodině ten největší chudák a že kdyby nebylo těch jeho dětí a té jeho bývalé, tak by se mi žilo mnohem lépe. Ale pozor, zde se dostáváme do pasti postoje tzv. oběti.

Jedna psychologická teorie mluví o tom, že v životě můžeme zaujmout 2 základní postoje. Postoje „oběti“, nebo postoj „tvůrce“. A jak se to pozná?

V roli oběti si v duchu (nebo nahlas) říkáme:

  • „Ty nevlastní děti jsou úplně strašně vychované a já s tím nemůžu nic dělat…“
  • „Ta moje situace v rodině je fakt moc moc těžká…“
  • „Kdyby tady oni nebyly a ona mě pořád neurážela, tak bych na tom byla mnohem lépe…“
  • „Kdyby můj partner své děti lépe vychovával, byla bych šťastnější…“
  • „Moje potřeby a pocity v téhle rodině nějsou vůbec důležité…“
  • „Ať uvařím cokoli, jim to nikdy nechutná…“

V roli tvůrce myslíme spíše takto:

  • „Ano, není to lehké, ale je to výzva, kterou zvládnu!“
  • „Vím, co cítím a potřebuji. A také si o to umím říci.“
  • „Když mi něco u nevlastních dětí vadí, vím, co udělat, abych se s tím dlouho poté netrápil.“
  • „V rodině si umím udělat prostor pro sebe sama a své potřeby. Nepodřizuji se potřebám dětí, ani dospělých.“
  • „Vím, čím podpořit dobré vztahy s nevlastními dětmi, ale také si umím určit jasnou hranici, kam je už nepustím.“
  • „Vím, že za celkovou atmosféru v rodině nesu svůj díl zodpovědnosti.“

A jakou roli jste si pro sebe vybrali vy? Jste spíše nevlastní rodič chudák, co to všechno musí vydržet, nebo berete nelehké situace jako dobrodružství, se kterým se umíte poprat a něco se z něj naučit?

A dobrá zpráva na závěr. I když většinou inklinujeme k jednomu či druhému postoji, tak to nemusí být ten doživotní. Stačí si jen uvědomovat, kde se pohybuji a jednou se třeba rozhodnout to vyzkoušet s opačným postojem. A jaký to mělo výsledek a kde se cítíte šťastnější, to už musíte posoudit sami:)

Kamila Petrovská

 

 

30Bře/17

Jak říci dětem o novém partnerovi

Zodpovědný rodič, který si po rozvodu (rozchodu) najde nového partnera, má mnoho starostí a otázek. Jak to říci dětem, aby… Aby se nenaštvaly… Abychom neudělali chybu… Abychom dali dobrý základ pro naši novou rodinu.

Přinášíme Vám 3 základní rady, na co se zaměřit, abychom dětem i nám pomohli novou situaci přijmout:
ŘÍKAT PRAVDU (jak věci opravdu jsou), ale s ohledem na věk dětí a možnost vstřebat novou situaci.

ČAS JE VAŠÍM POMOCNÍKEM – mějte na vědomí, že velkou roli ve sžívání nové rodiny hraje čas (tzn. – ke stavu, který si s partnerkou/partnerem představujete, můžete s dětmi dojít za pár měsíců, ale také za pár let). Situace se většinou ustálí po 2 – 4 letech.

PRÁVO NA EMOCE – dejte dětem prostor a právo na jejich emoce (nesouhlas, nepřijetí, protest, smutek, opuštěnost, zloba apod.) – uznejte jejich právo na tyto emoce, vyjádřete empatii a pochopení. Ale zároveň si jako dospělí stůjte za tím, že ty emoce nemohou danou situaci změnit. Takto jsme se my dospělí rozhodli. Tečka.

A kdybyste někdy tápali, napište nám do fb skupiny, kde Vám desítky rodičů sdělí, jak tuto situaci vyřešili oni.

Kamila Petrovská

08Bře/17

Nečekaná návštěva

Hospodářova ex nepřekvapila. Že odjíždí na hory a děvčátko odkládá na týden k nám, sdělila s dvoudenním předstihem. Co na tom, že ostatní děti až na mimino měly mít taky lyžák a my dva s Hospodářem Havaj.

Ještě před dvěma lety by mě to vytočilo do běla. Napsala bych to všem kamarádkám, zavolala bych mamince. A ROZHODNĚ bych plakala. Letos jsem trochu zařvala, spíš pro formu, aby paní došlo, že takhle se to nedělá. Bylo jí to stejně úplně jedno. 🙂 Ale jinak ledový klid.

V čem je ten rozdíl? Za dva roky jsem jí přestala závidět tu svobodu, kterou si bezohledně prosazuje. Protože jsem si mezitím prosadila svou vlastní. Drobnosti – dneska nevařím, sorry, jsem utahaná. Úterní jóga, páteční óm chanting. Když jich všech mám plné zuby, předávám Hospodářovi štafetu a odjíždím na kafe. Nebo na pizzu, a sním ji celou sama. Nebo taky někdy zůstanu doma, i když bych moc chtěla ven, když to zrovna jinak nejde, svět není ideální místo. Ale svoje potřeby si sytím soustavně, už nejsem černá díra na nožičkách bloudící nespravedlivým Vesmírem a čekající, co do ní kdo hodí. 🙂

Nakonec to nebylo zas až tak špatný. Děvčátko pomáhalo s miminem, vyklízelo myčku, dokonce i stáhlo králíka a párkrát doneslo dřevo. Taky teda doneslo čtyřku, pětku a vši, aby to skóre nebylo tak nevkusně pozitivní.

Prostě dílčí happyend.

Pro třetí rodiče zablogovala Hanka Beranová (jedna z tváří filmu Nerodič). 

21Pro/16

Kdyz se třetí rodič stane prvním rodičem

Tři roky se naše komponovaná rodina skládala ze čtyř členů: já, můj partner a jeho dvě děti. Letos na jaře se nám narodilo dítě. Pro mě první, pro partnera třetí. A je nás pět. O tom, co všechno to do naší rodiny přineslo je tento článek.

Když jsem byla těhotná, slyšela jsem od zkušenějších třetích rodičů často věty o tom, že až budu mít vlastní dítě, tak ty nevlastní budou na druhé koleji a že nás to spíše ještě více rozdělí. Já doufala v pravý opak. Těhotenství však naznačovalo, že asi opravdu přijdou náročné chvíle. Já se zmítala ve své těhotenské křehkosti a zranitelnosti, zatímco děti v předtuše změn s námi bojovaly a někdy ťaly přesně do mé achillovy paty, kterou těhotenství ještě více obnažilo. A tak jsem se občas bála – o to, jestli ti starši toho nejmladšího vezmou, jestli na toho drobečka nebudou zlí, jestli tomu mému dítěti nebudou ubližovat apod. Strachy a obavy vyplouvaly na povrch.

V dubnu se Ella narodila  A vše bylo jinak, nez jsme si představovali. Dvanáctiletá dcera mého partnera to přijala s radostí a od začátku se na ni těšila (zatimco my čekali opak). Desetiletý syn mého partnera viděl Ellu az po několika týdnech a ještě nějaký čas to trvalo, než si k ní začal nacházet cestu (zatimco my čekali opak:)

A jaký vliv má mé mateřství na roli třetího rodiče? Na mé bonusové děti mám teď méně času a především energie. Nevnímám to však negativně, ale spíše pozitivně – mnoho věcí jsem prestala řešit, nad mnoho drobností jsem se povznesla, mnoho výchovných slov si teď odpustím. To hlavní, co však Ella přinesla do naší domácnosti je SPOJENÍ. Konečně máme mezi sebou vazbu, která mě a nevlastní dítka spojuje. Já jsem matka jejich sestry. Oni jsou sourozenci mého dítěte. Teprve teď má každý člen v naší rodině o něco jasnější a pevnější místo. A to přináší více klidu a stability. To je náš dar roku 2016.

Kamila Petrovská