Klasická esoterická poučka: Jaké myšlenky vysíláme, to se nám pak v životě vrací. Znáte ty lidi, co předem vědí, jak to dopadne. Špatně. Věnují opravdu hodně pozornosti tomu, co se může pokazit, přímo ty negativní eventuality krmí… a tak to dopadne špatně. Oni se nediví, protože to věděli. A nechápavě kroutí hlavami nad těmi nadšenci, co nevidí problémy, ale příležitosti. Ti nadšenci si občas natlučou čumáčky, jasně, ale taky jim spousta věcí vyjde. S třetím rodičovstvím je to stejné jako s jakoukoli jinou volbou na světě. Protože, a kdo si to ještě nepřiznal, tak může teď: ty bonusové děti nám nespadly z nebe. My jsme si u plného vědomí jejich existence zvolili jejich tatínka či maminku, a protože věci nechodí samy, ale v balíčku, máme bonusátka v životě a můžeme si za to sami. Poneseme to buďto dobře, nebo špatně, to je na nás. Osobně jsem se velmi těžko srovnávala s manželovou nejstarší dcerou. Věnovala jsem opravdu hodně pozornosti tomu, jak je strašná, přímo jsem ty předpokládané důsledky její strašnosti krmila… a tak to mezi námi dopadalo špatně. Nedivila jsem se, protože jsem to věděla, a tak dále, a tak dále. Pak mi do života přišel jiný, podstatnější problém, a já bojovná povaha, jsem se do jeho řešení s vervou pustila. Když asi po dvou měsících to nejhorší opadlo a já se zase mohla trochu rozhlédnout kolem sebe, s úžasem jsem zjistila, že se nějak stalo, že docela pěkně vycházím s nevlastní dcerou. Bodejť ne, neměla jsem totiž čas ani energii krmit náš vztah svými obavami, strachem, předsudky, a tak jsem doma vesele koexistovala s úplně normální puberťačkou, občas dole, občas nahoře, ale vcelku pohoda. Přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych jednou nebojovala s ničím. Kam by všechna ta moje bojovnost a negativita asi šly? A jak by se mi žilo? Stojí to za úvahu.

Hanka Beranová, hrdinka filmu Nerodič, matka tří vlastních a tří bonusových dětí