Jonáš letos chodí na fotbal, vždycky ve středu a v pátek. Na hřiště do vedlejší vsi ho vozí nová macecha Janka. Je to pro něj novinka, protože ještě vloni macechu neměl a tak býval v družině, než ho cestou z práce vyzvedl táta. Fotbal má rád, ale ta logistika okolo ho trochu stresuje, navíc přijela babička, s tou je to taky fajn.

JONÁŠ
„Jonáši, prosím tě, převlíkni se do tepláků a vem si kopačky. Máš to na hromádce v chodbě.“ Jonáš si svlékne džíny, automaticky sáhne do své poličky pro tepláky, co si je bere vždycky, když přijde domů, a pak rychle kopačky. Musejí se hodně utahovat, chvíli mu to trvá. Koukne po babičce, ať mu je pomůže zavázat. Hotovo.
„Jonáši, to nejsou ty tepláky na fotbal, táta ti koupil nový. Tyhle jsou na zahradu, vidíš? Jsou hnědý a maj díry.“ Jonáš si s povzdechem rozvazuje tkaničky, stahuje si tepláky a snaží se představit si, jak skvěle bude chutnat pizza, co táta slíbil přinést na večeři. Macecha si včera stěžovala, že by aspoň jednou týdně nemusela vařit, prý není otrok. Jonáš je rád, pizza je lepší než zapečené brambory se zeleninou. I když, baví ho pomáhat Jance tu cuketu nakrájet. Natahuje si zase džíny, po nich kopačky, boj s tkaničkami, hotovo.
„Dopr…čic Jonáši, ty máš zase džíny?“ Vyčítavě na ní kouká, kolikrát si ty tkaničky ještě bude muset rozvazovat a utahovat. Macecha si k němu sedne, stáhne mu džíny a strčí mu nohy do nových tepláků. „Přes zadek už sám, prosim tě.“ Naposledy kopačky, čau babi, honem do auta a pak boží dvě hodiny na hřišti, trenér je super.

JANKA
„Jonáši, prosím tě, převlíkni se do tepláků a vem si kopačky. Máš to na hromádce v chodbě,“ dodává radši Janka, protože co se dá dělat, kluk je trochu mimoň. Těší se, že ho odveze a konečně si v klidu dá kafe na sluníčku, vedle hřiště je fajn venkovskej bufáč, levnej a hlavně tam nesedí nastávající tchyně.
„Jonáši, to nejsou ty tepláky na fotbal, táta ti koupil nový. Tyhle jsou na zahradu, vidíš? Jsou hnědý a maj díry.“ Sakra, to snad není možný. Vždyť jsem mu to nachystala, na jednu hromádku, na dosah ruky, montessori jak vrata, pomož mi, ať si pomůžu sám. Už vážně nemůžu dneska, ještě že Miloš doveze večer pizzu, sice to není nic zdravýho, ale pořád lepší než to, jak se mi pořád Jonáš motá po kuchyni, že mi bude pomáhat. Leda do hrobu, aspoň chvíli bych chtěla dělat něco sama a soustředěně.
„Dopr…čic Jonáši, ty máš zase džíny?“ Krucinál fagot himl laudon, oukej, domluvili jsme se s Milošem, že když žiju s nima, nebudu mluvit před klukem sprostě. Panebože to je mimoň, klekne si k němu, v duchu polituje svoje nové punčocháče, a natáhne mu ty správné tepláky, než ji z něj definitivně klepne. Naposledy kopačky, nashle babi, honem do auta a konečně to kafe.

BABIČKA
„Jonáši, prosím tě, převlíkni se do tepláků a vem si kopačky. Máš to na hromádce v chodbě,“ houkne po klukovi ta frajerka, co si Miloš dovezl z Prahy. Otáčí se před zrcadlem jak modelka, zkoumá punčocháče, jak kdyby je v životě neviděla. Panebože, do čehos to duši dal.
„Jonáši, to nejsou ty tepláky na fotbal, táta ti koupil nový. Tyhle jsou na zahradu, vidíš? Jsou hnědý a maj díry.“ No je snad kluk blbej, že na něj mluví takhle? To asi vidí, že jsou hnědý a maj díry. Prej nenadávat jim, ale vysvětlovat. Frajerka, řikam, já vychovala dva syny, kolikrát jsem padala na hubu a na punčocháče jsem mohla zapomenout, kalhoty, svetr a šlo se. A ty její cukety, kluk celej den ve škole a pak aby večer seděl a krájel zelený. Maso potřebuje, o cuketě nevyroste, bude podtrženej, a ten dobrák Milošek se blaženě cpe a pochvaluje si, že má konečně zdravý jídlo.
„Dopr…čic Jonáši, ty máš zase džíny?“ Vona na něj řve! A jak jí zle svítěj oči! Chudáček malinkej, vlastní máma ho opustila, táta má co dělat, aby je stihl vyzvednout, než družina zavře, já můžu vypomoct jen jednou týdně a teď se tady vyprsí tahle a vymyslí si fotbal. Naposledy kopačky, aspoň že slušně pozdraví, běžej do auta, je to trápení na starý kolena.

Hanka Beranová