Velmi zjednodušeně, známe tři typy macech. První, všeobjímací, nepodmíněně milující, to je prostě ideál. Pro někoho nedosažitelný, ale hezky se jím inspiruje. V druhé skupině je nás víc, zas až tak to macešství nežereme, ale po čase se v tom naučíme chodit a výsledek bývá pro nás i pro děti win-win. No a ten třetí, pracovně ho nazvěme obětní beránek, tomu je lépe se vyhnout.

První typ se v třetím rodičovství prostě najde. Zahrne bonusová dítka úplně splavně a přirozeně láskou, v pravý čas obejme, v pravý čas nechá o samotě. Někdo to v sobě prostě má. Svou poslední hodinku prožívají takové třetí rodičky obklopené velkou jednolitou rodinou, co jejich odchodu upřímně lituje.

Druhý typ to má vydřené. Dost dlouho tápe, než se naučí to s pozorností nepřehánět, dát dětem i sobě svobodu. Učí se mnoho neočekávat a aktivně se postarat o své štěstí. Často se sdružují do diskuzních skupin, kde po čase a s velkou dopomocí červeného vína získávají patřičný nadhled. Ke konci života si oddechnou, jo, byla to jízda, přežila jsem, cheers to that!

A pak jsou tu ty hodné holky. Tak strašně se snaží, mají pod kontrolou všechno od školního prospěchu dětí po výroky jejich babičky z matčiny strany na svou adresu. Pijí méně vína, zato se více litují. Že je nepozvali na promoci. Že s nimi na svatbě bonussyn tančil až po své biologické matce, přestože mu toho za celý život tolik daly. Konec života probíhá v podobném duchu jako jeho průběh.

Poučení: buďto je milujte, nebo milujte aspoň sebe. A červené víno nikdy neuškodí.

Hanka Beranová, blog: http://mikrousi.smyslzivota.cz