Po akci Třetí rodič LIVE 2017 přišlo moc hezké zamyšlení nad naší rolí od jedné z účastnic. Chceme se o něj podělit s Vámi. Protože inspirace je v něm spousta:)

… Jiz dlouho jdu nejakym smerem a myslim,ze nedelni setkani mi pomohlo uvedomit si,ze kdyz jsme mnoho spatneho prekonali,ted to jen tak nevzdame,ale zaroven jsem se utvrdila v tom,ze na nevlastni deti mam opravdu jen omezeny vliv a ze je to tak proste z podstaty veci..navic dcerky dospivaji..snazim se vice zamerovat na jejich pozitiva,s cim jim pomoci ci poradit..nekdy je to tezke,nektere jejich chovani samozrejme i nadale usmernuji….a take si o to vic uvedomuji,ze zkusenost je opravdu neprenosna (samozrejme i v pripade vlastních deti).Utvrdila jsem se take v tom,ze mam pravo na sve vlastni aktivity a zivot a ze abych na ne mela cas,snazim se vlidne ale dusledne zapojovat do beznych dom.praci i holky.Duslednost to chce opravdu velkou,ale kdyz pak najednou zjistuji,co vse holky umi (10-ti leta napr. v nedeli udelala sama ! k veceri palacinky-bez urazu i bez zabordeleni cele kuchyne😊)..rikam si pak „bud rada,ze je to takhle“ 😉

Myslim take,ze ac mam jeste kolikrat tendenci spadnout do roli obeti,posledni dobou se spis pohybuji v poli Tvurce a moc se mi to libi😊 ano, nekdy na to neni uplne stav nebo nalada a potrebuji vice podporu partnera,je to vice o prijeti zodpovednosti,ale celkove v roli tvurce mam opravdu pocit vetsi kontroly nad děním,ale jsem schopna si i rici „tohle uz neres,sve si rekla,ted je na holkach,jak se zachovaji“ nebo „mam chut je servat,ale namisto toho je jen jasne upozornim bez revu,pokud se jedna např. o neuklizeny pokoj“-jak ho uklizet vedi,proc,to take a za pripadne ztracenou vec si nesou samy zodpovednost..resp. zavedli jsme i pravidlo strzeni z kapesneho ci uspor..je to motivacni a smysluplnejsi nez nejake me lamentovani bez efektu.

Abych to nejak shrnula: Myslim,ze pro tretiho rodice je obecne dulezity zdravy partnersky vztah (bez toho to podle me trochu pozbyva smyslu),schopnost videt situaci s nadhledem (coz chce hlavne cas),schopnost zbavit se komplexu spasitele,umeni jasne si nastavit hranice,pres které uz nikoho nepustim nebo treba schopnost priznat si,zda mi to,co se mi deje,stoji vubec za to,a pokud ano,snazit se danosti akceptovat.To posledni neni ale vubec jednoduche a „jak na to“ by mohlo byt zajimave tema na dalsi setkani Tretiho rodice.

Diky a preji krásné slunne dny!

Eliška

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *