Kdysi jsem napsala článek Nejhorší dovolená ever. To bylo v dobách, kdy pro mě rodinné dovolené nebývaly zrovna příjemným zážitkem. Dnes, pár dní před začátkem prázdnin, když se mě někdo zeptá, na co se letos v létě těším, odpovím: „Na prázdniny se všemi dětmi.“ Co se za těch pár let změnilo? Co je dnes jinak a co jsem se z toho naučila? To jsou poznatky, které zkusím shrnout v tomto článku. 

Všichni rodičové včetně těch třetích ví, jak může být dovolená s rodinou krásný, ale i stresující zážitek. A že většina z nás se pohybuje někde mezi těmito dvěma póly. Na jednu stranu je společných několik dní, či dokonce týdnu, příležitostí k tomu být spolu jinak, neřešit každodenní povinnosti, mít více času na povídání, vyjasňování a porozumění, ale také na hraní, nic nedělání, nic neřešení, pojídání zmrzliny a plavání ve vodě. Na druhou stranu nám tento čas může přinést nenaplněná očekávání, více náporu na nervy s dětmi navzájem. Čas, který neumíme spolu naplnit tak, aby všichni byli spokojeni. Konflikty, které neumíme dobře řešit, nerespektování našich vzájemných potřeb, anebo také prostor pro nudu a objevení toho, že si nemáme co říci. To všechno jsou věci, které nás stresují a způsobují, že přijíždíme z dovolené s větou: „Uf, konečně je to za námi.“ 

Já osobně bych z dnešního pohledu přičetla moji nespokojenost s některými minulými dovolenými těmto faktorům: 

• Nepojmenované a nenaplněné očekávání, že dovolená musí znamenat především pohodu, relax a harmonii.
• Nesoulad v rozložení úkolů v rámci celé rodiny – rozdělení organizace, vaření, plánování výletů apod. mi nepřišlo vždycky fér. 
• Nejistota nad tím, zda si to děti užívají a jsou dostatečně šťastné, neboť jsme na dovolené a to přeci znamená, že musí být veselé a šťastné. 
• Negativní emoce spojené s hádkami dětí, na které nemám velký vliv a mám pocit, že by se neměli dít, protože „jsme přeci na dovolené.“ 
• Neschopnost řešit konstruktivně některé neshody s partnerem ohledně odlišných představ o tom, co dělat, či nedělat během dovolené, zda dovolit televizi, nebo ne, kam jet na výlet, zda mají mít děti své povinnosti během dovolené, či jim máme zajistit veškerý prázdninový komfort. Je přeci léto a pohoda. 

Za těch pár let od takových dovolených se u nás změnilo následující: 

1. Děti vyrostly – jedna v dospělou, druhý v téměř dospělou a třetí školou povinnou osobu. To je nejdůležitější vnější faktor, který mnoho změnil. 
2. Nejmladší dítě je už větším parťákem pro ty starší a tak je jejich motivace ke společnému času jiná, než když tam byli s námi dvěma dospělými a jedním miminem. Teda to si troufám tvrdit ze své pozice, dětí jsem se neptala 🙂
3. Všichni jsme si tak nějak zvykli a pochopili, že od určité doby patříme k sobě. Naučili jsme se vzájemně, jak spolu být a fungovat v relativní pohodě. 
4. Já osobně jsem rezignovala na některé mé představy o tom, jak mají věci správně být, o pravidlech a povinnostech. Více nechávám věci plynout a jen tak být. 
5. Netrváme na tom, že každý rok musíme nutně jet společně někam na dovoleno. Byly roky, kdy jsme trávili své prázdniny zvlášť a viděl se třeba jen můj muž se svými dětmi, nebo všichni beze mě, nebo jen my dospělí se dvěmi dětmi apod. 
6. Má vlastní dcera dává našemu společnému času nový smysl, neboť své starší sourozence potřebuje a čas s nimi je pro ni velmi důležitý. 

Na letošní společnou dovolenou se těším z následujících důvodů: 

• Pojedeme do města, které jsme si společně odsouhlasili a těšíme se tam všichni. 
• Naše děti získají pár dní luxusního času být všichni tři dohromady, na což je radost se dívat. Zvlášť u té nejmladší. 
• Osobně mám větší šance na odpočinek, protože mé malé dítě se zabaví se staršími sourozenci a já tím získám více prostoru pro sebe. 
• Budeme trávit více času se staršími dětmi, které už vyrostly natolik, že jsou z nich skvělí parťáci pro povídání i zábavu. 
• S manželem získáme chvíle, kdy se můžeme chytnout za ruce a být vděční za to, jakou máme hezkou rodinu se zdravými a fajnovými dětmi. A možná i večer tajně uronit slzu dojetí nad tím, jak velkou cestu máme za sebou a co všechno jsme museli překonat, abychom se dostali až sem. 

Několik praktických tipů vyplývajících z mé zkušenosti, jak zvětšit šance na spokojenou dovolenou s celou rodinou: 

• Čas příprav a plánování je důležitý. V něm si povídejte s dětmi o tom, jak by si prázdniny s vámi představovali, co potřebují a co naopak určitě zažít nechtějí. 
• Zahrňte děti do plánování dovolené. Kam by chtěly jet ony? Jaké jsou pro ně ideální prázdniny? Co chtějí dělat a co naopak ne? Větším dětem už můžete rozdat úkoly a dát jim rozhodovací pravomoce. Jaký dopravní prostředek zvolíme? Na jaké výlety se vydáme? Kdy si budeme vařit sami a kdy půjdeme do restaurace?
• Snižte svá vlastní očekávání z ideální pohodové dovolené na vcelku normální čas s rodinou, který má své plusy a minusy.  Když pak přijdou nepříjemné chvilky, nebude zklamaní. A pokud budou jen ty hezké, budou vaše očekávání více než naplněná. 
• Trénujte nadhled, neřešte detaily, věnujte se jen tomu podstatnému. Používejte humor pro zjemnění náročných situací. 
• Hrajte si, hrajte si, hrajte si. Zapněte své vnitřní dítě a na chvilku vypněte toho velkého zodpovědného a vážného dospělého. 
• Dopřejte si během dovolené to, co dělá dobře vám a co vám přinese dobrou náladu. Vaše vnitřní pohoda bude pro zbytek rodiny možná tím nejcennějším, co jim během společné dovolené můžete dát. 

Na závěr bych si půjčila poznatek jedněch mých známých k dovoleným s dětmi. Oba dva psychologové říkají: „Od určité doby už neříkáme, že jedeme na prázdniny, nebo na dovolenou dětmi. Mluvíme už je o tom, že nás čeká letní pobyt s dětmi. Když potřebujeme pohodový odpočinek a dovolenou, zařídíme si to jinak.“ Toto rozlišení mně osobně pomáhá v realistickém očekávání, nadhledu a humoru. 

Milí třetí rodičové, přeji Vám krásné léto a pokud někam vyrazíte se všemi dětmi, ať je to cesta se vším, co k ní patří bez nároku na to, aby to bylo jen pozitivní. 

 Kamila Šimůnková – autorka knihy Třetí rodič