Když jsem se jako pozorovatel účastnila workshopu Odlišné hodnoty v jedné rodině s Danou Moree, zůstala mi v hlavě jedna otázka: Kolik času a energie věnujeme v komponované rodině sami sobě a kolik ostatním členům? A je tento poměr v rovnováze?

Je to téma, které důvěrně znám, i když jsem na něj v poslední době trochu pozapomněla. V roli třetích rodičů se ocitáme často v situacích, kdy řešíme:

• Jak vyřešit starosti s dětmi různého druhu a původu.
• Jak podpořit partnera/partnerku, aby to všechno zvládl.
• Jak vyladit konflikty s bývalým partnerem/partnerkou.
• Jak zorganizovat všechny školy, školky, střídavé péče, víkendy u prarodičů, aby to dohromady ladilo?

A KDE JSME V NAŠICH MYŠLENKÁCH MY SAMI A NAŠE POTŘEBY?

Je snadné v komplikovanosti našich rodin zapomínat sami na sebe. Někdy je to možná i nutné, ale jen na nějaký čas. Když totiž ztratíme sami sebe na dlouhý čas, začneme žít životy těch druhých (dětí, partnera, ex-partnera). Když se to stane, vidím potom unavené, smutné, bezradné tváře. Ve chvíli, kdy začneme na workshopu sdílet naše příběhy, nastává spousty a spousty minut, kdy musí ven všechna ta příkoří, starosti, pochybnosti a otazníky. Po tomto proudu informací a emocí nastává sotva postřehnutelné ticho s otázkou: Jak z toho ven?

Tuto otázku jsem u třetích rodičů viděla mnohokrát a v mnoha variantách. Cesta k řešení má však společného jmenovatele. Pomalu odpoutávat svoji pozornost od těch okolo, od jejich problémů a od toho, co nelze změnit. A začít ji přesměrovávat ke mně samotnému a začít se ptát sám sebe:

• Co teď nejvíce potřebuji?
• Na co v této situaci mám vliv a na co už ne?
• Kolik energie chci věnovat situacím, na které mám jen malý, nebo žádný vliv?
• Proč jsem v této situaci? Co mě do ní přivedlo? Co mi to dává a co bere?
• Jak můžu ochránit sama sebe před situacemi ve kterých mi není dobře?

Přeji Vám, milí třetí rodičové, abyste vždy, když Vám nebude dobře, našli nejdříve cestu sami k sobě. Protože i tady platí věta „spokojený třetí rodič, spokojená celá rodina.“

P.S: A jestli chcete, můžete si doma zkusit malý experiment: Zaměřte se v jednom dni na to, kolik času v myšlenkách věnujete různým členům rodiny a kolik sobě. Zkuste si to opravdu napsat, kolik minut jste strávili čím. A to nejen reálnou péči, ale i tím, jak na ně myslíte a řešíte situace v hlavě. Co Vám z toho vychází?