První den, kdy jsem knihu Třetí rodič vezla domů, jsem četla už v tramvaji. Už v tramvaji jsem měla slzy v očích. Ne jen za relevantní informace, ale i za průvodcovství na poli absolutně neznámého. Nemluvě o vizuální stránce knihy, která je vítanou a krásnou třešinkou na dortu. Dovolím si říct pár vět, proč je pro mě Vaše kniha tolik zásadní. Je mi 30, o rodině jsem přemýšlela velmi málo, o rodičovství ještě méně. Jsem OSVČ, pár let po škole, stavím na nohy vlastní značku. Do života mi přišel muž, věděla jsem, že má tři děti, nechtěla jsem ho soudit, proč jeho partnerství nevydrželo, co dělal a nedělal, že dopadl jak dopadl. Mnoho předsudků, má výchova, vztahy kamarádek  a „norma“ byly proti mě. Já jsem si však řekla, zkusím to, uvidím, třeba to zvládnu a půjde to. Než jsem se nadála, děti jsem potkala snad jen dvakrát a do 4 měsíců otěhotněla. O nějakém zkusím to nebyla řeč, jedu na ostro. Během jednoho dne se ze mě stala nastávající maminka a třetí rodič třech bonusových dětí. Nemluvě o tom, že vztah s partnerem byl a v mnoha věcech je stále čerstvý. Snažím se vyznat se v tom, co se děje. Snažím si pro sebe najít místo, komunikovat, pracovat na sobě. Byly ale chvíle, kdy jsem byla ve slepé uličce, bylo to velmi náročné a z mé pečující povahy s vlastností brát si víc, než je třeba se stalo vězení. A tak Vám z celého srdce děkuji za Vaši práci. Děkuji za FB komunitu a kurzy, které pořádáte. Děkuji za sdílení příběhů a světlo na konci tunelu.  Adéla