…aneb pokus o stručné shrnutí se závěrečným poučením.
Velmi zjednodušeně, známe tři typy macech. První, všeobjímací, nepodmíněně milující, to je prostě ideál. V druhé skupině je nás víc, zas až tak to macešství nežereme, ale po čase se v tom naučíme chodit…

V internetovém týdeníku Business dotyk vyšel v rubrice Mladí a neklidní článek o Třetím rodiči. Přečtěte si ho celý v tomto příspěvku!

Tak vidí novináři nevlastní rodičovství na titulní stránce Instinktu. Paní novinářka byla poctivá – mluvila s autorkou projektu a navštívila osobně několik nevlastních rodičů. Výsledek si můžete přečíst v dnešním čísle časopisu Instinkt.

Při své roli třetího rodiče jsem velmi rychle pocítila potřebu pravidel, která by nám ušetřila čas a energii. Vzpomněla jsem si na svou dlouholetou pedagogickou praxi a na to, jak jsme s desítkami dětí vytvářeli pravidla, dohlíželi na jejich dodržování a řešili, co dělat v případě porušení…

Z pohledu nevlastního rodiče jsou konflikty s nevlastními dětmi nepříjemnou situací. Proto je často jednodušší přenechat řešení jejich vlastnímu rodiči. Na druhou stranu se tak nevlastní rodič zbavuje vlastní odpovědnosti za vztah mezi ním a dětmi…

Už jsem spolu v patchworkovém tandemu pár let. Leccos jsme vychytali, něco ne. Tak jsem vytáhla mužského k párové psycholožce. Jojo, klasika, máme na sebe málo času, ubíjející rutina péče o děti a domácnost a tyhle věci…

Znáte ten pocit? Na své nevlastní dítě jste milý, hodný, pomáhate mu, mluvíte s ním, a přesto… Ono nechce být u vás doma, když tam jste vy, mračí se a pronáší věty tipu: „Na dovolenou pojedu jen, když tam nebude on…“ Emočně může být taková komunikace s dítětem pro nevlastního rodiče velmi náročná…