Vánoce jsou pro někoho krásné, někoho bolí a někdo na ně nemá náladu. Vánoce tu ale byly, jsou a vždycky budou, a to především proto, aby nám dávaly naději, přinášely radost a učily nás, jak mít rád a dávat to nejlepší z nás samotných, od srdce a bezpodmínečně.

Se zlatou mašlí, minimalisticky laděné, na tom vůbec nesejde. Nejdůležitější a nejkrásnější věci, dárky a skutky, jsou především ty, které nám jdou přímo ze srdce. A o tom to je. A aby to všechno do sebe zapadalo, mělo by i to srdce bít tak nějak zvesela, s radostí a s láskou. A pokud to třeba neumí anebo zrovna nemůže, nechce se mu a nedokáže si samo najít ten správný rytmus, pak je důležité, mít u sebe někoho, kdo se s ním vydá na cestu a bude při něm, když to bude nejvíc potřebovat. A třeba se to jednou naučí a bude mu zase dobře.

V sešívaných rodinách jsou Vánoce především o setkávání, leckdy však také o loučení. Ze všeho nejvíc ale asi o pokoře a smíření. Všechny tyto pocity nás často doprovází a někdy řešíme složitou organizaci svátků tak, abychom připravily pevnou půdu především dětem. Aby pobyly s oběma rodiči, aby si užily Ježíška, aby jim v případě, že máma s tátou už nejsou spolu, nechyběl o Vánocích ani jeden. Ať už nás tedy čeká jakkoliv hladký či složitější průběh nadcházejících svátků, zkusme si je udělat co nejklidnější. A ne jenom kvůli dětem, ale především kvůli nám samotným. Protože není nic hezčího, než cítit, že pokud něco děláme pro dobro samotné, to dobré se z toho opravdu stane. A člověk to nemusí dělat programově, protože „prostě Vánoce“. Ale třeba jen proto, že ten svět je hnedle o něco lepší.
Krásně Vánoce a zdravý a klidný nový rok.

Pavlína Kubásková